Cesty po západu USA

Ráno jsme vyrazili vyzvednout Georgovu přítelkyní Leslie, která přijela na návštěvu z Bostonu. Pak jsme se všichni společně vydali do největšího muzea letectví na světě. Byla tamk vystavená všechna možná letadla, dokonce jsme měli možnost jít se podívat dovnitř Concordu a Air Force 1. Bylo to zajímavé, ale asi jsem to nedokázala ocenit tak jako Matěj, který byl okouzlen letadlem Black Bird, na které jsme se museli jít podívat asi třikrát (prý to sem mám napsat, aby mu všichni záviděli, tak doufám, že mu závidíte). Dokonce jsme objevili Mig 21 s českými vlajkami dovezený po revoluci z ČR. číst dál

Tak jsem se zase konečně dostala ke psaní. Ve středu jsme měli spíše odpočívací den, dokonce se nám podařilo vstát až v půl 2 odpoledne. Pak jsme šli na procházku s Tuckerem, což byla docela dobrá posilovna,poněvadž je to silný absolutně nevychovaný pes, se kterým se chodí ven jednou týdně (!!!) a to do psího parku, kde běhá na volno, takže na vodítku neumí chodit vůbec, Chtěli jsme mu udělat radost, že ho vyvenčíme a nakonec jsme toho docela litovali:) Večer se pak sešla rodina a povídali jsme si a pomalu se připravovali na odjezd. Ve čtvrtek nás Kathy spolu s Amy, April a malým Carsonem... číst dál

Dnešek jsme si opět náramně užili. Brzy ráno pro nás přijel jediný syn Adam se svým kamarádem Joem a jejich dvěma psy a vyrazili jsme na oregonskou pláž. Cesta trvala asi 2 hodiny, takže jsme si hodně povídali a opravdu se bavili, protože oba dva jsou naprosto šílení. Joe pracuje jako zdravotní sestřička a žije si na vysoké noze, protože to zde nikdo nechce dělat, takže jsou skvěle placení. Má 2 nová supermoderní auta, která například umí sama zaparkovat a vypadá, že se má dobře. To nás docela šokovalo, v porovnání s našimi sestřičkami... číst dál

Omlouvám se za zpoždění, ale těhle pár dnů bylo tak hektických, že jsme se k psaní absolutně nedostala. Začnu sobotou. Když jsme se alespoň trochu vyspali z výletu, museli jsme už zase balit a opustit náš San Franciský hotel, ve kterém jsme tentokrát pobyli jen jednu noc. Rozhodli jsme se dát si batohy do úschovny na nádraží, ale k  našemu překvapení tam žádná úschovna nebyla. Nakonec jsme si museli batohy nechat u autobusové společnosti, se kterou jsme cestovali a holt jsme si museli trochu připlatit. číst dál

Tak dnes opravdu stručně, poněvadž se vůbec nic nedělo. Ráno jsme dali sbohem Las Vegas a vydali se zpět do San Francisca. Cesta trvala 12 hodin a kromě zastávek u benzinek jsme jeli přímo. Bylo nám trochu smutno, že to tak rychle uteklo, ale zase jsme si odváželi spoustu krásných vzpomínek a fotek. Celou cestu bylo extrémní vedro, tak jsem se těšila, že i počasí v San Franciscu bude lepší. Bylo zajímavé pozorovat, jak se krajina za okny autobusu měnila. Nejprve bylo všude vyprahlo, sem tam nějaká tráva. Pak přibyla dlouhá žlutá tráva, později nějaké kapradí, keře, pak stromy a najednou běh... číst dál

Ve středu jsme opustili Panguitch a vydali se do Zion National Parku. Příroda se opět radikálně změnila, všude samé kaktusy a vyprahlo. V Zionu jsme jeli navštívit místo, z kterého je výhled na nejslavnější horu tohoto parku, která se nazývá Virgen a má představovat pannu Marii. Moje fantazie asi opět nepracovala naplno, ale pořád si to bylo podobné víc než Grand Teton prsu. Chvíli jsme se tam porozhlédli a pak už se pospíchalo do ráje gamblerů, do Las Vegas.  číst dál

Dnešní den začal opravdu zajímavě. Když jsme nasedli do autobusu, zjistili jsme, že se nějak porouchal. Byl schopen jet asi tak 20 a divně hopsal. Tak jsme nějak dohopsali do Salt Lake City bez jediné zastávky, protože autobus by se prý už nerozjel. Salt Lake City nás trochu zklamalo, protože jsme zjistili, že veškeré stavby jsou postaveny mormony. Salt Lake City bylo mormony vystavěno a k tomuto náboženství (sektě) se tam hlásí asi 80% lidí. Než jsme vystoupili, dostali jsme za úkol následovat nenápadně našeho průvodce, protože v tomto městě platí zákon, že zájezdy nesmí mít svého průvodce, ale dostanou místního mormona, který je provede, aby průvodce nevykládal o jejich městě a náboženství nějaké bludy. Hrůza. Šli jsme se podívat na jejich chrám, který je opravdu monstrózní, ale dovnitř smí pouze mormoni. Všude kolem chodili mormonští průvodci, lépe řečeno průvodkyně, což jsou nejkrásnější děvčata z celého města, které mluví několika jazyky. Pořád se vás snaží zastavovat a debatovat s vámi o blbostech. Opravdu se mi tam nelíbilo. V rychlosti jsme si obešli chrám a šli se podívat někam dál, ale k našemu zklamání byly všechny stavby v majetku mormonů a nebyly moc hezké. číst dál

Dnes to bude asi nejtěžší článek ze všech, poněvadž musím psát dva dny, které byly opravdu plné zážitků a je těžké to všechno popsat. Fotek máme 300, jen za tyto dva dny, takže se pokusím udělat alespoň nějaký průřez a na zbytek si budete muset počkat do Prahy:). číst dál

Dnes konečně nastal den našeho velkého výletu. Ráno jsme odešlu z hotelu a vyrazili do centra, kde jsme měli čekat na autobus. Na místě stála jen jedna čínská paní, takže jsme se tam usadili a čekali. Postupně se scházelo víc a víc lidí a pak přijel autobus. Naše odhady se nemýlily. V autobuse jsme my dva, 1 Rusanda, 6 Indů a zbytek jen a jen Číňani. Samozřejmostí je pak Číňan řidič a Číňan průvodce. takže to vypadá tak, že pan průvodce vždy něco řekne v čínštitě, což trvá tak půl hodiny a pak to v 10 minutách shrne do angličtiny. Ale nevadí. Autobus je luxusní, akorát pan průvodce vymyslel báječnou věc a to tu, že každý den se posunem o dvě sedačky dozadu, abychom si nezáviděli, že někdo sedí vepředu a někdo vzadu. číst dál

Dnes ráno jsme vyráželi brzy, protože jsme toho měli spoustu před sebou. Jako první jsme vyrazili do obchodu, ve kterém měli prodávat jednodenní jízdenky na MHD. Paní na nás koukala jako puk, takže jsme museli jinam. To nám docela zkazilo plány, protože jsme se museli přesunout do úplně jiné části města. Když jsme konečně našli obchod, ve kterém prodávali jízdenky, měli jsme alespoň možnost svézt se cable carem, což byl opravdu zážitek. číst dál

Dnes jsme se rozhodli podniknout okružní procházku po městě. Jako první jsme se vydali do italské čtvrti, kde se nachází knihkupectví City Lights, které nechal postavit Lawrence Ferlinghetti, aby zde Beatnící mohli vydávat svoje knihy. Naproti byl krásný starý bar Vesuvio, ve kterém prý často vysedával například Kerouac. Pokračovali jsme přes čtvrť North beach na kopec Russian hill, na kterém se nalézá nejklikatější ullice na světě Lombard street. Byla oprvadu úžasná, krásně osázená květinami, plná aut kličkujících ostrými zatáčkami. Bohužel nám celý den nepřálo počasí, takže většina fotek je zahalená v typické sanfranciské mlze. Lombard street jsme si vyšli nahoru a když jsme se dostatečně pokochali, varazili jsme dolů z kopce k oceánu. číst dál

V úterý po obědě nás Ed odvezl na nádraží a začala naše několikahodinová štreka. Autobus vypadal zvenku luxusně, vevnitř už to bylo trochu horší. Ještě horší však byla naše společnost. Mexičani, černoši, téměř bezdomovci, blázni a my dva. Je to ale bohužel docela pochopitelné - ostatní lidé mají auta, případně si koupí letenku. Pan řidič se podle toho taky tak choval, nepříjemný, neochotný. Když začala paní před námi vyšilovat, že jí někdo ukradl peněženku, začalo to být opravdu špatné. Ve spaní jsme se raději střídali, abychom nepřišli o pasy a kreditky. Nějak jsme to zvládli a konečně jsme dorazili do Sacramenta. Tam následovalo pětihodinové čekání na další autobus. Zase jsme se střídali a naštěstí to docela rychle uteklo. Druhý autobus vypadal o poznání lépe, dokonce i spolucestující vypadali docela normálně, takže jsme konečně dorazili do San Francisca. číst dál

Nejprve bych začla včerejškem. Ráno jsme vyrazili s Georgem, Kathy a Edwardem na výlet do místního národního parku. Nejprve jsme se zastavili na vyhlídce, ze které jsme mohli pozorovat Colombian river, která rozděluje stát Oregon od Washingtonu. Pak jsme se zastavili u dvou vodopádů a rozhodli jsme se podniknout menší výšlap na vrchol jedněch z nich. Byla jsem překvapena, kolik lidí nahoře bylo, protože cesta byla opravdu nepříjemná a hodně do kopce:) Každopádně to stálo za to. Příroda je tady hrozně nádherná. číst dál

Dnes vás asi zklamu, ale vzhledem k tomu, že bylo 4. července, byla zde velká party, takže jsme se vrátili domů až teď, a to je 1 hodina v noci, takže veškeré informace poskytnu zítra:)dobrou noc:) číst dál

Ráno jsme vyrazili navštívit další Edwardovu dceru, Alyssu, která měla dneska 21. narozeniny. Vyzvedli jsme jí a jeli jsme se podívat na místní trh, kde pracuje další Edwardova dcera, druhé dvojče Amy. Takže jsme se konečně seznámili s celou rodinou. Když jsme se dostatečně vypovídali, šli jsme na další trh do centra Portlandu, který se koná každou sobotu. Dá se tam sehnat snad úplně všechno. Nejvíc nás ale zaujalo psí parkoviště, kam prostě páničikové odloží svě pejsky, aby se s nimi nemuseli vláčer po trhu. Na místě je přítomen veterinář, kdyby se něco stalo, ale především je tam hromada dětí, kteří běhají od jednoho pejska ke druhému, hladí je a snaží se je utišit. číst dál