Období: červenec 2010

Tak dnes pro změnu píše tento článek druhý zpravodaj Matěj Kučera a to jen proto, že si tento den vyjmečně užil. Celý jsme ho strávili nakupováním. Tedy abych to upřesnil, Martina nakupovala a já jsem přihlížel, hodnotil a přikyvoval. číst dál

Ráno jsme se rozloučili s naším hostelem a vyrazili si užít poslední den ve Vancouveru. Ještě jsme se šli naposledy projít po Gastownu a poslechnout si hodiny poháněné párou. Cestou jsme si všimli obchodu se suvenýry, ve kterém prodávali plecháčky s nápisem Praha, přesně takové, jaké jsme přivezli Georgovi a rodině a ostatní věci, které prodávají v takových těch hezkých obchodech se suvenýry v Praze. Na tom by ještě nebylo nic špatného, ale rozezlil nás nápis nad tím - pravé suvenýry ze Skotska. Asi si chudáci kanaďané myslí, že je Praha ve Skotsku :(. číst dál

Když jsme ráno vstali, vydali jsme se na snídani v ceně hostelu, která spočívala v kávě a muffinu. Pak jsme se vydali do Stanley parku, což je místní centrum sportu a atrakcí. Vydali jsme se po Hastings street, což je místo všech možných nejdražších značek a obchodů. Cesta do parku byla dlouhá asi 2,6 km, takže jsme si udělali krásnou procházku po městě. Když jsme přišli do parku, šli jsme se trochu projít a pak jsme hned zamířili za naším cílem - akváriem, které je druhé největší v Kanadě a mělo být trochu zajímavější než to v Seattlu. Naštěstí opravdu bylo. číst dál

Vzhledem k tomu, že už jsme déle jak 3 dny nikam necestovali, rozhodli jsme se konečně vyjet do Kanady, do Vancouveru. Naši jsme si ten nejdřívější autobus, abychom tam mohli strávit 3 celé dny. Celí natěšení jsme podle předpisů přijeli o hodinu a půl předem, abychom zjistii, že okénko Greyhound otevírá 30 minut před našim odjezdem, takže jsme tam byli poněkud zbytečně. Když jsme konečně obdrželi lístky, šli jsme si zabrat do řady co nejlepší místa jako vždy. Měli jsmě odjíždět v 9,30. V 9,30 doopravdy autobus přijel, ale když jsme mu podali naše lístky, velmi nepříjemně nám odpověděl, že ... číst dál

Dnešní den byl opět poněkud nabitý, přesto z něj nemám jedinou fotku. Dopoledne jsme jeli do místního Makra koupit Georgovu veleoblíbenou rybu - lososa - a jeli jsme navštívit rodinu na Camano islandu. Debbie a Brandona už jsme potkali dřív, ale dnes jsme se navíc seznámili s Georgovým druhým synem Paulem a jeho synem Nathanem. Měl s námi jet ještě třetí a poslední Georgův syn Steve, který trpí schizofrenií, ale rozhodl se jít do kostela, takže jsme nakonec jeli bez něj. Bylo to moc příjemné odpoledne, Paulova rodina je diametrálně odlišná od Edovy rodiny, která je taková mnohem víc bláznivá a pořád se tam něco děje. Tihle mají rádi svůj klid a pohodlí a my jsme poznali americký život zase trochu z jiné strany. Když jsme všechno probrali, museli jsme ve 4 hodiny odjet a vyrazit směr domov. číst dál

Ráno jsme vyrazili vyzvednout Georgovu přítelkyní Leslie, která přijela na návštěvu z Bostonu. Pak jsme se všichni společně vydali do největšího muzea letectví na světě. Byla tamk vystavená všechna možná letadla, dokonce jsme měli možnost jít se podívat dovnitř Concordu a Air Force 1. Bylo to zajímavé, ale asi jsem to nedokázala ocenit tak jako Matěj, který byl okouzlen letadlem Black Bird, na které jsme se museli jít podívat asi třikrát (prý to sem mám napsat, aby mu všichni záviděli, tak doufám, že mu závidíte). Dokonce jsme objevili Mig 21 s českými vlajkami dovezený po revoluci z ČR. číst dál

Tak jsem se zase konečně dostala ke psaní. Ve středu jsme měli spíše odpočívací den, dokonce se nám podařilo vstát až v půl 2 odpoledne. Pak jsme šli na procházku s Tuckerem, což byla docela dobrá posilovna,poněvadž je to silný absolutně nevychovaný pes, se kterým se chodí ven jednou týdně (!!!) a to do psího parku, kde běhá na volno, takže na vodítku neumí chodit vůbec, Chtěli jsme mu udělat radost, že ho vyvenčíme a nakonec jsme toho docela litovali:) Večer se pak sešla rodina a povídali jsme si a pomalu se připravovali na odjezd. Ve čtvrtek nás Kathy spolu s Amy, April a malým Carsonem... číst dál

Dnešek jsme si opět náramně užili. Brzy ráno pro nás přijel jediný syn Adam se svým kamarádem Joem a jejich dvěma psy a vyrazili jsme na oregonskou pláž. Cesta trvala asi 2 hodiny, takže jsme si hodně povídali a opravdu se bavili, protože oba dva jsou naprosto šílení. Joe pracuje jako zdravotní sestřička a žije si na vysoké noze, protože to zde nikdo nechce dělat, takže jsou skvěle placení. Má 2 nová supermoderní auta, která například umí sama zaparkovat a vypadá, že se má dobře. To nás docela šokovalo, v porovnání s našimi sestřičkami... číst dál

Omlouvám se za zpoždění, ale těhle pár dnů bylo tak hektických, že jsme se k psaní absolutně nedostala. Začnu sobotou. Když jsme se alespoň trochu vyspali z výletu, museli jsme už zase balit a opustit náš San Franciský hotel, ve kterém jsme tentokrát pobyli jen jednu noc. Rozhodli jsme se dát si batohy do úschovny na nádraží, ale k  našemu překvapení tam žádná úschovna nebyla. Nakonec jsme si museli batohy nechat u autobusové společnosti, se kterou jsme cestovali a holt jsme si museli trochu připlatit. číst dál

Tak dnes opravdu stručně, poněvadž se vůbec nic nedělo. Ráno jsme dali sbohem Las Vegas a vydali se zpět do San Francisca. Cesta trvala 12 hodin a kromě zastávek u benzinek jsme jeli přímo. Bylo nám trochu smutno, že to tak rychle uteklo, ale zase jsme si odváželi spoustu krásných vzpomínek a fotek. Celou cestu bylo extrémní vedro, tak jsem se těšila, že i počasí v San Franciscu bude lepší. Bylo zajímavé pozorovat, jak se krajina za okny autobusu měnila. Nejprve bylo všude vyprahlo, sem tam nějaká tráva. Pak přibyla dlouhá žlutá tráva, později nějaké kapradí, keře, pak stromy a najednou běh... číst dál

Ve středu jsme opustili Panguitch a vydali se do Zion National Parku. Příroda se opět radikálně změnila, všude samé kaktusy a vyprahlo. V Zionu jsme jeli navštívit místo, z kterého je výhled na nejslavnější horu tohoto parku, která se nazývá Virgen a má představovat pannu Marii. Moje fantazie asi opět nepracovala naplno, ale pořád si to bylo podobné víc než Grand Teton prsu. Chvíli jsme se tam porozhlédli a pak už se pospíchalo do ráje gamblerů, do Las Vegas.  číst dál

Dnešní den začal opravdu zajímavě. Když jsme nasedli do autobusu, zjistili jsme, že se nějak porouchal. Byl schopen jet asi tak 20 a divně hopsal. Tak jsme nějak dohopsali do Salt Lake City bez jediné zastávky, protože autobus by se prý už nerozjel. Salt Lake City nás trochu zklamalo, protože jsme zjistili, že veškeré stavby jsou postaveny mormony. Salt Lake City bylo mormony vystavěno a k tomuto náboženství (sektě) se tam hlásí asi 80% lidí. Než jsme vystoupili, dostali jsme za úkol následovat nenápadně našeho průvodce, protože v tomto městě platí zákon, že zájezdy nesmí mít svého průvodce, ale dostanou místního mormona, který je provede, aby průvodce nevykládal o jejich městě a náboženství nějaké bludy. Hrůza. Šli jsme se podívat na jejich chrám, který je opravdu monstrózní, ale dovnitř smí pouze mormoni. Všude kolem chodili mormonští průvodci, lépe řečeno průvodkyně, což jsou nejkrásnější děvčata z celého města, které mluví několika jazyky. Pořád se vás snaží zastavovat a debatovat s vámi o blbostech. Opravdu se mi tam nelíbilo. V rychlosti jsme si obešli chrám a šli se podívat někam dál, ale k našemu zklamání byly všechny stavby v majetku mormonů a nebyly moc hezké. číst dál

Dnes to bude asi nejtěžší článek ze všech, poněvadž musím psát dva dny, které byly opravdu plné zážitků a je těžké to všechno popsat. Fotek máme 300, jen za tyto dva dny, takže se pokusím udělat alespoň nějaký průřez a na zbytek si budete muset počkat do Prahy:). číst dál

Dnes konečně nastal den našeho velkého výletu. Ráno jsme odešlu z hotelu a vyrazili do centra, kde jsme měli čekat na autobus. Na místě stála jen jedna čínská paní, takže jsme se tam usadili a čekali. Postupně se scházelo víc a víc lidí a pak přijel autobus. Naše odhady se nemýlily. V autobuse jsme my dva, 1 Rusanda, 6 Indů a zbytek jen a jen Číňani. Samozřejmostí je pak Číňan řidič a Číňan průvodce. takže to vypadá tak, že pan průvodce vždy něco řekne v čínštitě, což trvá tak půl hodiny a pak to v 10 minutách shrne do angličtiny. Ale nevadí. Autobus je luxusní, akorát pan průvodce vymyslel báječnou věc a to tu, že každý den se posunem o dvě sedačky dozadu, abychom si nezáviděli, že někdo sedí vepředu a někdo vzadu. číst dál

Dnes ráno jsme vyráželi brzy, protože jsme toho měli spoustu před sebou. Jako první jsme vyrazili do obchodu, ve kterém měli prodávat jednodenní jízdenky na MHD. Paní na nás koukala jako puk, takže jsme museli jinam. To nám docela zkazilo plány, protože jsme se museli přesunout do úplně jiné části města. Když jsme konečně našli obchod, ve kterém prodávali jízdenky, měli jsme alespoň možnost svézt se cable carem, což byl opravdu zážitek. číst dál