Období: červen 2010

O dnešku můžu bez váhání říct, že byl zatím ten nejzábavnější ze všech. Ráno když jsme vstali, měli jsme od George na stole lísteček, že máme zavolat Brandonovi, jeho vnukovi. Byli jsme z toho setkání docela nervózní, ale během prvních pěti minut se ukázalo, že absolutně není proč. Brandon je stejně starý jako my, je mu 19 a studuje na kuchaře. Ukázal se jako velice vtipný, upovídaný a naprosto ztřeštilý mladý Amričan :). Ovšem musim připustit, že jsem měla zpočátku velikánský problém porozumět mu, protože jeho mluva je naprosto něco jiného než co jsem kdy slyšela. Prostě typický americký teenager. Takže jsem se stihla ztrapnit hned zezačátku, kdy se mě na něco ptal a já se jen usmívala a přikyvovala:) Snad mi to odpustil. Během asi půlhodinové cesty autem nás seznámil snad s veškerými americkými nadávkami, které prokládal hudbou tak hlasitou, že se po nás otáčela celá ulice. číst dál

Dnes jsme vstávali brzo, protože jsme měli s Georgem sraz v Seattlu, kde měl nějakou práci a my jsme měli v plánu výlet na Mount Rainier, což je (George říká asi) nejvyšší hora ve Washingtonu. Cesta trvala asi 3 hodinky než jsme dorazili do přírodního parku Mt Rainier. Vzheledem k tomu, že Američani nejsou zvyklí chodit, dá se vpodstatě všude dojet autem. My jsme vyjeli nejvýše co to autem jde a dali si dvouhodinový rozchod, protože nahoře byl všude sníh a George se po něm bál chodit, takže zůstal u auta. My jsme se tedy šli projít , ale moc daleko se jít nedalo, protože kolem byly už jen stezky pro horolezce na vrchol Mt Rainieru. Tak jsme si alespoň užívali sněhu, pořádně se promočili a pak se šli podívat do návštěvnického centra, kde jse mohli dalekohledy pozorovat Mt Rainier a dočíst se spoustu zajímavých věcí.Naštěstí jsme měli překrásné počasí, obloha byla krásně modrá a bylo teplo, takže bylo všude krásně vidět. Těšili jsme se, že uvidímě nějaké medvědy, ale nakonec jsme se museli spokojit jen s lamama ve výběhu :). číst dál

Dnešní den jsme celý strávili s Georgem v jeho autě, vozil nás po svých oblíbených místech a ukazoval nám věci, kam se běžní turisté nedostanou. George je moc milý starý pán, který má své vrtochy a nesnese, když mu někdo narušuje jeho nabitý program. Vycházíme spolu ale víceméně báječně. číst dál

Hned rano jsme vyrazili do Seattlu. George nas hodil na autobus a dal nam specialni karticky, takze nejakou chvili muzeme jezdit zadarmo. Bohuzel to vypadalo na dest, ale George nas presvedcoval, ze dnes bude urcite krasne pocasi a nastesti na jeho slova doslo. číst dál

Jakmile jsme po dlouhých 10 hodinách konečně přistáli, následoval výslech na imigračním oddělení. Pánové se očividně snažili působit drsně a přísně a připravili nám pár horkých chvilek s jejich všetečnými otázkami. Každopádně jsme všechno zvládli, otisky prstů, focení, i následné několikery kontroly zavazadel. Na závěr jsme byli odveženi letištním metrem do sousedního terminálu a konečně jsme si začli uvědomovat, že jsme v Americe. číst dál

Tak přípravy na cestu vrcholí a proto jsem se rozhodla zřídit si tenhle blog, abyste s námi všichni zúčastnění mohli prožívat naše cesty a sdílet naše zážitky. Články se sem budem snažit dávat co nejčastěji. Doufám, že se vám to bude líbit. Tak naviděnou v USA! číst dál