26.7. KANADA

Vzhledem k tomu, že už jsme déle jak 3 dny nikam necestovali, rozhodli jsme se konečně vyjet do Kanady, do Vancouveru. Naši jsme si ten nejdřívější autobus, abychom tam mohli strávit 3 celé dny. Celí natěšení jsme podle předpisů přijeli o hodinu a půl předem, abychom zjistii, že okénko Greyhound otevírá 30 minut před našim odjezdem, takže jsme tam byli poněkud zbytečně. Když jsme konečně obdrželi lístky, šli jsme si zabrat do řady co nejlepší místa jako vždy. Měli jsmě odjíždět v 9,30. V 9,30 doopravdy autobus přijel, ale když jsme mu podali naše lístky, velmi nepříjemně nám odpověděl, že do Vancouveru nejede. Po půl hodině marného čekání jsme se šli zeptat, zda je všechno v pořádku. Odvětili nám, že autobus, kterým máme jet, je ještě pořád v Kanadě, protože někteří cestující nemají vyřízená víza, takže tam autobus trčí již několik hodin. Prý nám tedy budou muset vypravit nový autobus a měl by přijet v 11. Ve třičtvrtě na 12 už jsme byli opravdu velmi velmi naštvaní. Autobus nakonec přijel ve 12, tedy o 2 apůl hodiny později. Společnost tentokrát byla docela slušná, samí mladí a autobus poloprázdný. Na hranicích jsme museli z autobusu vyndat veškeré věci a jít ukázat pasy a zavazadla celníkům. Kontrola proběhla bez problémů, zeptali se na pár otázek a jelo se dál. Ale vzhledem k tomu, že jsme jeli pozdějším autobusem, nabrali jsme 4 hodinové zpoždění a do Vancouveru místo čtvrt na 1 přijeli ve čtvrt na 5. Než jsme došli do hostelu, bylo skoro 5. Když jsme dorazili na adresu našeho hotelu, nechtěli jsme uvěřit, že je to ten krásný hostel z fotek. Vevnitř to bylo ještě horší, poněvadž přímo vevnitř je i bar s kasinem. Nicméně alespoň paní recepční byla moc hodná. Když jsme vešli do pokoje, čekal nás další šok - 1 omlácená palanda, plechová rozbitá orezlá skříňka, noční stolek a to je vše. My jsme se ale nenechali vyvézt z míry, holt to tady na noc nějak zvládnem. Naštěstí okolní spolubydlící vypadají docela normálně, tak se tu alespoň (snad) nemusíme bát. Jakmile jsme se ubytovali, vyrazili jsme na prohlídku města. Šli jsme se podívat do centra na mrakodrapy, které jsou takové obyčejnější a na molo k moři. je tady ještě větší horko než v Seattlu, takže jsme spokojení. Celý zbytek dne jsme strávili chozením po městě, prošli jsme i moderní čtvrť a viděli jsme toho překvapivě docela dost. Pak jsme celí znavení usedli do baru a objednali si pivo a koktejl, poněvadž v Kanadě se smí pít již od 19. Paní servírka měla ale mírné pochybnosti, protože oni píšou data obráceně než my - nejprve měsíc a pak den. takže když já mám narozeniny 10. 5., pro ně je to jako 5.10., tudíž mi nechtěla věřit, že mi je 19. Až když jí Matěj ukázal svůj pas, uznala, že je asi blbost, aby měl narozeniny 8. 27., takže nám přinesla, co jsme chtěli. Po osvěžujícím nápoji jsme vyrazili zpět do našeho útulného hostelu:).