27.6.

   Dnešní den jsme celý strávili s Georgem v jeho autě, vozil nás po svých oblíbených místech a ukazoval nám věci, kam se běžní turisté nedostanou. George je moc milý starý pán, který má své vrtochy a nesnese, když mu někdo narušuje jeho nabitý program. Vycházíme spolu ale víceméně báječně.

   Jako první jsme se jeli podívat do areálu Washingtonské univerzity a hned poté skleníku, protože George je veliký milovník květin. Potom se George rozhodl vzít nás do pravé americké "hamburgrárny". Musím říct, že jsem nikdy neviděla tolik extrémně tlustých lidí pohromadě. Zajímavé bylo, že v okolí nebylo žádné místo na sezení, zato ohromné parkoviště. Funguje to tak, že si koupíte jídlo a jdete si sednout do auta, kde se veškeré hamburgery konzumují. To mi přišlo docela nechutný :). Navíc mi přijde, že dát 2 dolary za ten nejobyčejnější hamburger ze všech je docela luxus.

   Další zastávka následovala u Seattlovského průplavu. To bylo hrozně zajimavé, protože odděluje sladkou vodu od slané. Problém ale je, že tudy vede trasa lososů na Aljašku. Proto bylo nutné postavit pro ně speciální žebřík, který musí zdolat, aby se dostali na druhou stranu průplavu. George nám všechno popisoval a ukazoval a pak jsme si šli sednout do místního parku, kde hrála živá muzika (dle mého názoru něco mezi dechovkou a operou). Chvíli jsme poseděli a pak pokračovali dál. Jakmile jsme se zvedli, uviděli jsme postarší pár s malým bostonkem, takže jsme se na něj hned vrhli a začali je zpovídat. Oni byli moc milí, hrozně se zajímali o Maggie a trvali na tom, abych se s jejich Sárou vyfotila :). Strávili jsme tam s nimi asi půl hodiny a přesvědčili se o tom, že Američané jsou opravdu neuvěřitelně milí, kominukativní a především přátelští.

   Nakonec nás George vzal na kopec, ze kterého byl překrásný výhled na celý Seattle, takže jsme udělali pár fotek a jeli domů. Po cestě jsme se ještě stavili v obchodě, protože si George usmyslel, že dnes je ten správný den na moje vdolky. V obchodě jsem zažila pár perných chvilek, protože jsem nedokázala popsat, jaké ingredience potřebuji. Nakonec jsem našla co jsem zhruba potřebovala a vyrazili jsme domů zadělat těsto.

   Vdolky se mi nakonec podařilo udělat , ale rozhodně nebyly jako od maminky. Dost možná to bylo jejich droždím, které mají v prášku a těsto po něm bylo ulepené a nafouklé a prostě to nebylo ono. Tvaroh jsem samozřejmě taky nesehnala, takže jsme koupili cottage cheese, což je podle George to samý, ale doopravdy není. Cottage chutnal dost slaně, takže jsme nakonec zůstali jen u marmelády a šlehačky.Dál jsem byla překvapena jejich nedostatkem nádobí...George má prostě talíře, skleničky, jednu pánev, jeden hrnec a to je asi tak vše. Když jsem se dožadovala válečku, nebo váhy, jen nešťastně poulel očima, takže jsem nakonec válela těsto lahví od vína:D. Velký problém jsme měli s přeměřováním našich gramů na jejich unce, takže těsta bylo poněkud více a vyezlo z toho 42 vdolků :D. George tedy zavolal jeho znamé, která s sebou přivedla dceru Ellen v našem věku a strávili jsme spolu moc zábavný večer. Navíc se pořád zdokonalujeme v angličtině, kterou nám obě dámy moc chválily:)