29.6.

   O dnešku můžu bez váhání říct, že byl zatím ten nejzábavnější ze všech. Ráno když jsme vstali, měli jsme od George na stole lísteček, že máme zavolat Brandonovi, jeho vnukovi. Byli jsme z toho setkání docela nervózní, ale během prvních pěti minut se ukázalo, že absolutně není proč. Brandon je stejně starý jako my, je mu 19 a studuje na kuchaře. Ukázal se jako velice vtipný, upovídaný a naprosto ztřeštilý mladý Amričan :). Ovšem musim připustit, že jsem měla zpočátku velikánský problém porozumět mu, protože jeho mluva je naprosto něco jiného než co jsem kdy slyšela. Prostě typický americký teenager. Takže jsem se stihla ztrapnit hned zezačátku, kdy se mě na něco ptal a já se jen usmívala a přikyvovala:) Snad mi to odpustil. Během asi půlhodinové cesty autem nás seznámil snad s veškerými americkými nadávkami, které prokládal hudbou tak hlasitou, že se po nás otáčela celá ulice.

   Náš výlet směřoval do Experience Music project, což je vlastně ohromné "muzeum" hudby, kde se dá zkusit naprosto všechno co se týče hudby. Jako první jsme směřovali do zkušebny, kde jsme se chopili nástrojů a sehráli vystoupení naživo, kde jako hlavní motiv hrála námi vybraná písnička a v pozadí byla slyšet hudba kterou jsme produkovali my. Docela jsme se u toho nasmáli. Potom jsme šli do studia, kde jsme vyprodukovali kompletně svojí hudbu a mohli si naší desetiminutovou nahrávku koupit za 20 dolarů na CD. To byla docela pohroma, vzhledem k tomu že jsem v životě neměla v ruce kytaru, natož hrála na bicí nebo klávesy, takže mě chlapci posouvali od jednoho nástroje k druhému, abych jim to moc nekazila:). Pak jsme zkoušeli hromadu dalších věcí, vyzkoušeli jsme si práci se syntezátorem, mixovali hudbu u pultu jako profesionální djové a podobně a podobně. Dál jsme se šli podívat na vystavené exponáty, například na poslední kytru Kurta Cobaina nebo Jimiho Hendrixe atd. Pak jsme se šli podívat do sci-fi muzea, kde byly například kostýmy ze Star Wars a pravý robot R2-D2.

   Dál nás Brandon vzal do vědeckého muzea, kde se zase dalo všechno zkoušet a strávili jsme tam další 3 hodiny. Součástí byly různé oddíly, například cirkus, kde jsme se vrhli do šapitó určeného pro děti a začli se soukat do jejich kostýmů, viz úvodní obrázek. Dál jsme viděli například skleník, kde všude kolem nás lítali obří motýli, vyzkoušeli si spoustu strojů na naší sílu, zručnost a spoustu spoustu věcí. Brandon byl úžasný, pořád se hrozně smál, byl ze všeho nadšený a pořád a pořád mluvil.

   Jelikož jsme byli v této části Seattlu, která byla vystavěno pro EXPO 1962, nemohli jsme vynechat výjezd na Space Needle, což je krásná věž dominující celému Seattlu. Odtamtud byl opravdu nádherný výhled na celé okolí, naštěstí jsme opět měli krásné počasí. Na věži mě zarazila další věc-náš průvodce byl transvestita a rozhodně nebyl první, kterého jsme viděli. Byla jsem z toho docela v šoku, ale Američani se na ně dívají jako na naprosto normální běžné lidi. Bylo to zvláštní, obličej měl jako chlap, celkově vypadal jako chlap, ale měj dlouhé vlasy, boty na podpatku, mašličku ve vlasech a růžovou sukni. Tenhle měl dokonce i prsa :). No asi je to tady normální.

   Další věc, kterou jsme si dnes uvědomili, bylo to, že v Seattlu je neuvěřitelně moc žebráků. Stojí na každé křižovatce a když padne červená, obcházejí auta a žebrají. Většinou mají velké kartonové cedule hlásající něco v tom smyslu že jsou hladoví, bez práce atd. Zajímavé ale je, že mají většinou fungl nové Converse boty :). Každopádně je jich tady mnohem víc než třeba v Praze. Brandon nás ale ubezpečil, že pokud je budeme ignorovat, nic se nám nemůže stát a oni si nás nebudou všímat. Což je pravda.

   Následoval sraz s Georgem a všichni 4 jsme šli do čínského zaplať jednu cenu, jez kolik můžeš. Bylo tam tolik jídla a tolik druhů, že jsem tomu ani nemohla uvěřit. Bohužel ale nebylo moc dobré, Brandon nás varoval, ať toho raděj moc nejíme, že se mu to zdá dosti pochybné. No alespoň jsme vyzkoušeli žabí stehýnka, které byly výtečné. Pak už jsme se museli s Brandonem rozloučit a jeli domů, kde jsme celý večer vyprávěli Georgovi, co jsme viděli a zažili.