Tak dnes pro změnu píše tento článek druhý zpravodaj Matěj Kučera a to jen proto, že si tento den vyjmečně užil. Celý jsme ho strávili nakupováním. Tedy abych to upřesnil, Martina nakupovala a já jsem přihlížel, hodnotil a přikyvoval.
Ráno jsme vyrazili na cestu poněkud později, jelikož jsme si trochu přispali, neboli zaspali. Cíl naší nedlouhé cesty bylo Alderwoodské nákupní středisko, které je nejspíše největší v okolí. Tato zpráva se nám potvrdila hnedka po příjezdu. Musim uznat, že je to doopravdy obrovské. Nic takového jsem nikdy v životě neviděl. Středisko má 3 větve, kdy na konci dvou z nich je jeden veliký obchod s ooblečením a na třetím jsou dokonce obchody dva. Samozřejmě uličky mezi těmito konci jsou vyplněny nejrůznějšími menšími obchůdky. Naše nákupní cetsa nezačala špatně, hned v prvním obchodě, do kterého jsme vlezli si Martina koupila Roxy boty za 3 dolary (původní cena byla asi 38 dolarů). Poté už to bylo horší. I já, naprostý módní niemand, jsem musel uznat, že oblečení, které se zde nacházelo bylo spíše pro dámy důchodového věku. Shodli jsme se na tom, že holt móda na západním pobřeží je uvolněnější a má více společného s hnutím hippies než s trendy, které zrovna letí po světě. A tak si Martina vždy vybrala plnou hrst oblečení, které si chtěla zkusit na sebe v kabince a při odchodu z ní vždy poslušně všechno odevzdala asistence s tím, že nic nechce. V 4 hodiny už jsme začínali být tak trochu unavení a tak jsme si řekli, že se pujdeme najíst. Nevim co to do nás znova vjelo, ale řekli jsme si, že znova zkusime čínské jídlo a opět jsme toho litovali. Dali jsme si bourbonské kuře, které napoprvé nechutnalo až zas tolik sladce, ale po pár kouscích už toho měl člověk dost. Poté jsme zamířili zpět do centra doprohlídnout zbytek obchodů. A tak když jsme v 7 hodin vycházeli unavení ven, tak jsme v rukou nesli tři tašky. Již zmiňované boty, jedno velmi hezké tričko a taštičku plnou spodního prádla z Victoria´s secret, kterému Martina nemohla odolat. Domu jsme dorazili unavení a tak trochu zklamaní, jediné co nás rozveselilo byla návštěva supermarketu, kde jsem si koupil již své 5. půlkilové balení marshmellows a Martina si koupila čokoládu na uklidnění a rozveselení. A musí se nechat, že to zafungovalo, jelikož po cestě domů jsme se opět smáli a uklidňovali se tím, že je tady ještě hromada ostatních středisek a hlavně, že nás čeka 6 dnů v New Yorku.
2024 ©