Páteční den jsme strávili každý po svém, Protože Matěj dostal od Paula nabídku přivýdělku u nich na stavbě, neváhal a jel. Já jsem žádnou nabídku nedostala, takže jsem se musela zabavit sama. Vyrazila jsem tedy, zcela nečekaně, nakupovat. Tentokrát jsem byla docela úspěšná. V 6 hodin mě vyzvedli oba pracanti a vyrazili jsme zpět k Paulovi domů, kde jsme měli přespat Celý večer jsme strávili koukáním na wrestling, který tady všichni zbožňují a já jsem nějak nepochopila, co je na tom tak úžasného, že se lidi mlátí vším možným a ještě ke všemu je to předem domluvené a sehrané.
Druhý den ráno jsme vyrazili s Paulem, Nathanem a jeho přítelkyní Nathalie k pánovi, jehož celoživotní vášní jsou vláčky, a tak si postavil dráhu pro zmenšený vláček kolem celého svého obrovského pozemku. Jeli jsme tam s tím, že chlapi s něčím mu pomůžou, protože vyráží na nějakou výstavu a my se pak budeme moct za odměnu svézt. Byla to sranda, vozil nás asi půl hodiny, všichni jsme z toho byli nadšení, měl tam postavený dokonce i tunel skrz který jsme jeli. Jednou náš vagonek vykolejil, takže jsme se málem vysypali, ale dostali jsme vynadáno, že se nemáme naklánět a jelo se dál.
Doma jsme se koukli na nějaký westernový film a ve 3 hodiny jsme všichni kromě Brandona, který je po operaci, kdy mu vyndavali mandle, odjeli do Seattlu, kde se konal ohromný průvod, který je každoročním vyvrcholením Slavností moře (Seafair). Debbie vyhrála nějakou soutěž, takže se mohla průvodu účastnit i s Nathanem. My jsme s Paulem popadli rozkládací židličky a našli si krásná místa v druhé řadě hned u chodníku, na kterých jsme museli sedět od 4 hodin, abychom něco viděli. Průvod začal v půl 8. Měli jsme opravdu skvělá místa, před námi seděly jen děti, takže to čekání stálo za to. Celá délka průvodu byla asi 5 km a trval 2 apůl hodiny. Rozhodně to bylo něco, co jsme ještě nikdy neviděli. Bylo tam všechno možné, obří létající balony, které muselo držet asi 30 lidí, povozy s všemimožnými královnami krásy, šerifové, armády, policisté a hasiči, všechnymožné menšiny (velmi dobří byli Mexičani), politici v nablýskaných Corvettách, mažoretky, školní kapely a družstva, fotbalová družstva,klauni, piráti, koně, psi, prostě všechno, na co si vzpomenete. Debbie s Nathanem jeli na kolech a táhli za sebou malé hydroplány vyrobené ze dřeva, což je prý běžné pro malé americké děti, které s nimi poté závodí. My máme tahací kačenky, oni očividně hydroplány.
Všichni američané byli jak šílení, prý je to největší událost za celý rok, větší než 4. červenec, dokonce se to přenášelo i do televize. Nás zaujalo, jak vždy, když přijeli policisté, hasiči, nebo armády, všichni vstali a jásali jako na nic jiného a křičeli na ně děkovná slova za to, co pro ně dělají. My jsme si to moc užili. Na konci jsme šli vyzvednout Debbie a Nathana a ti nás odvezli zpátky k Georgovi.
2024 ©