Dnešní den jsme se rozhodli udělat si spíše nákupní. Ráno pro nás ale nezačalo úplně růžově. Když jsme se dočkali našeho metra a nasedli do něj, přiběhl securiťák a všechny nás vyhodil ven. Lidé se začali tlačit ven na připravené autobusy, což bylo dosti děsivé. Museli jsme si čekat v davu, až lidé projdou turnikety. Najednou jsem ucítila čísi ruce na mém zadku. Nejprve jsem si myslela, že je to prostě nedopatření v tlačenici, ale záhy jsem pochopila, že mě kdosi regulérně osahává. Než jsem stihla zareagovat, nechutný Mexikán se začal rychlostí blesku vzdalovat. Až potom jsem si v metru všimla cedulí varující právě před tímto a radou obrátit se na obsluhu metra. Tak to byla asi jediný negativní zážitek, doufám, že poslední.
Pak jsme nasedli na špatný autobus, který byl expresní a odvezl nás přímo do prostřed černošské čvrti Bronx. Za tmy bych se tam asi opravdu nechtěla dostat. Co nejrychleji jsme se dostali na druhou stranuá silnice a nastoupili do zpátečního autobusu, tentokrát už normálně zastavujícího. Prošli jsme pár obchodů a pak se vydali najít fastfood z našeho oblíbeného filmu zahulíme, uvidíme, kterých už v USA moc není a jmenuje se White Castle. Po chvíli jsme dorazili do vytouženého cíle a objednali si 15 miniburgerů podobně jako hrdinové filmu:). Chuťově jsme byli trochu zklamaní, ale jinak to určitě stálo za to.
Pak jsme se zase vrátili do metra a různě někde vystoupili, nakupovali, jeli metrem, nakupovali apod. Jinak jejich metro je opravdu strašné. všude kape ze stropu voda, smrdí to tam nepředstavitelným způsobem, ze stropu se odlupuje barva, mají strašně nízké stropy, ale především je tam vedro na umření. To mi přijde hrozně zvláštní, protože u nás je krásně chladno i v největších parnech a tady jen se sejde dolů, tak z člověka začne lejt a nedá se tam dýchat.
Večer jsme se rozhodli zajít si také jednou do restaurace, takže jsme šli navštívit T.G.I. Friday´s, kde si Matěj dal tradičně hamburger a já zkusila jejich krevety a kuřecí maso v jejich omáčce. Moc jsme si oba pochutnali.
2024 ©